Nikdo od Xman.cz (článek je k dispozici ZDE), svým zaměřením podobající se například časopisu Playboy, asi nečeká podrobnou analýzu na odborné úrovni, ovšem jeho asociace s iDnes.cz by měla poskytovat záruku alespoň minimální odbornosti a objektivity. Pokud se autor pouští do odborné problematiky, měl by si tedy alespoň zkontrolovat svůj zdroj a prezentovat informace v kontextu. To se zde bohužel nestalo a je tedy mým záměrem tyto nedostatky, alespoň ve stručnosti, vynahradit.

Nebudu ani tak kritizovat článek za to, že v roce 2011 je jeho hlavním tématem kniha z roku 2000 a jeho vyznění vytváří mylný pocit, že se jedná o nejnovější poznatky. Podrobné vysvětlení nepotřebují ani autorovy zmínky o masových střelbách. K jeho argumentaci, že "žádný z vrahů během osmnácti případů masového střílení od května 2007 nebyl zneškodněn držitelem legální zbraně" stačí připomenout, že jsou to právě školská zařízení, jež jsou vyhlášeny za tzv. gun-free zones neboli oblasti, kde NENÍ MOŽNÉ legálně držet střelně zbraně. Není tedy příliš překvapivé, že zde občané nemohli využít svých legálních zbraní a bránit se. Stejně tak asi nepřekvapí, že pachatelé těchto mnohonásobných vražd tento zákaz držení zbraní nerespektovali. Ono když je někdo rozhodnutý spáchat mnohonásobnou vraždu, tak se asi nebude trápit možnou pokutou nebo podmínečným trestem za porušení zóny beze zbraní…

Nechtěl jsem se ani příliš zabývat použitými statistickými údaji, jež uvádějí jednostranný pohled a postrádají potřebný kontext. Přesto cítím povinnost zmínit, že zločinnost v USA od začátku devadesátých let klesá. Za posledních 20 let zde počet násilných zločinů klesl o více než 40 procent a je nejmenší za posledních 35 let, podobně počet vražd klesl o téměř 50 procent a je v současnosti na nejnižší úrovni od roku 1965. To vše nehledě na nárůst počtu zbraní ve společnosti o téměř třetinu, o cca 90 milionů. Jednoduchá přímá úměra čím víc zbraní, tím víc vražd a násilného zločinu tedy nemůže platit.

Článek chce očividně vytvořit obraz zhoršující se situace zapříčiněné množstvím zbraní. Nejspíš proto nezmiňuje odhady počtů využití zbraní pro obranu. Čtrnáct různých studií odhadlo množství obranných použití na 800 tisíc až 2,5 milionu ročně. Je ovšem pravda, že existují i nižší odhady okolo 100 tisíc a tato otázka je mezi odborníky živě diskutována. V článku je zmíněna liberalizace držení zbraní a rozšíření povolení nosit zbraň, ovšem pouze v jasném negativním kontextu a bez zmínění efektů těchto změn. Naznačuje tak, že vedly k nárůstu zločinnosti, přestože jak jsem již uvedl, došlo právě v tomto období k výraznému poklesu zločinnosti. Nejen tedy růst počtu zbraní, ale ani rapidní nárůst povolení nosit zbraň se neshodoval s obdobím zvýšeného zločinu – naopak s jeho poklesem. Množství studií včetně prestižní té od National Academy of Science nenašlo žádný důkaz svědčící o nárůst zločinnosti vlivem rozšíření povolení nosit zbraň. Pokud tedy toto povolení nemá negativní důsledky na zločinnost, proč omezovat možnost člověka bránit se a nezvýšit svobodu jednotlivce?

Hlavním problémem uvedeného článku, kterým autor překročil meze smysluplné žurnalistiky, je ovšem prezentace práce Michaela Bellesilese a zaslepené podávání jeho teze o absenci zbraní v období osídlování severní Ameriky a deklaraci nezávislosti Spojených států. Hlavní argumenty jeho práce pocházejí z různých tehdejších záznamů a jsou to právě tyto záznamy, které autor článku označuje za "důkladné", jež představují zásadní problém. Záznamy a důkazy předložené v této knize byly totiž široce zpochybněny historiky a ostatními experty.

Argumenty několika odborných článků, mimořádné konference odborného časopisu, zjištění interního vyšetřování domovské Columbia University a nezávislé komise potvrdily předpojatost, systematické překrucování důkazů, vypouštění nehodících se historických podkladů, pochybné citace, nepodloženost jeho tvrzení a celkovou neprofesionalitu. Michael Bellesile nedokázal objasnit použité zdroje a jeho práce byla naprosto zdiskreditována. Zpráva nezávislé komise ohodnotila jím uváděné záznamy jako "hluboce chybné", jeho vědeckou práci označila za nedostatečnou a pochybnou. Následkem výše zmíněného byla autorovi odebrána prestižní Bancroftova cena, jedinečná událost v historii této ceny, byl propuštěn z nakladatelství a poté sám rezignoval ze svého místa na univerzitě.

Podrobnosti o této závažné aféře jsou volně přístupné na internetu pro každého novináře, kdo umí používat Google nebo minimálně Wikipedii. Selhání ověřit svůj zdroj, minimálně kontrolou na Wikipedii (!), je věc, která se nesmí stávat ani na Xman.cz.

Je škoda, že byl článek napsán 31. března – kdyby to bylo o den později, mohl být brán za nepovedený aprílový žert.

Jakub Engelmajer

student 5. ročníku KPES a absolvent katedry žurnalistiky FF UP